Janua rerum 1681

Janua rerum reserata, hoc est Sapientia prima (quam vulgo metaphysicam vocant) ita mentibus hominum adaptata, ut per eam in totum rerum ambitum omnemque interiorem rerum ordinem et in omnes intimas rebus coaeternas veritates prospectus pateat catholicus: simulque ut eadem omnium humanarum cogitationum, sermonum, operum fons et scaturigo formaque ac norma esse appareat

Dvéře věcí otevřené, to jest První moudrost (obecně zvaná metafyzikou) přizpůsobená lidské mysli tak, aby se jejím prostřednictvím otevřel celkový průhled na úplný objem věcí, na veškerý vnitřní řád věcí a na všechny nejvnitřnější věčné a s věcmi souvěké pravdy: zároveň aby se ukázalo, že všechny lidské myšlenky, promluvy a činy mají tentýž pramen a zřídlo, tvar a pravidla

Vznik díla:
asi 1648 – 1669 Elbląg, Lešno, Amsterdam

Vydání:
1681 Leiden

1886 Velké Meziříčí, J. A. Komenského Sebrané spisy vychovatelské I,

čes. překlad J. Šmaha

1968 Mnichov (fototyp.)

1968 Praha, Vybrané spisy J. A. Komenského, sv. V (výbor), čes. překlad J. Červenka

1974 Praha, J. A. Comenii Opera omnia, sv. 18

Obsah:

Poslední výklad Komenského metafyziky (první filozofie) jako nauky o prvním vědění.

Janua rerum byla poslední Komenského metafyzikou. Bylo to dílo velmi obtížné, na kterém pracoval po třicet let. Nejprve to měla být příručka podobně jako Janua lingvarum reserata (Dvéře jazyků otevřené) a měla se stát jejím protějškem. Potom to měla být metafyzika pansofická a nakonec se stala obsahem Pansofie jako základní části Konzultace (Obecné porady o nápravě věcí lidských; Consultatio). Měla to být věda o jsoucnu, obsahující nejobecnější pojmy, které by se daly uplatnit na každou lidskou činnost.

Podle Komenského stojí před člověkem tři úkoly. První spočívá ve znalosti věcí ve smyslu zběžného pohledu na ně a v umění je pojmenovat. Druhým úkolem je chápat věci a třetím umění jich využívat. Prvnímu úkolu vyhověla Janua lingvarum reserata. Aby pomohl lidem splnit druhý úkol, pojal Jan Amos úmysl napsat dílo Janua rerum reserata. Splnění třetího úkolu mělo pomoci Triertium catholicum (Trojumění obecné).

Cílem člověka je naučit se správně poznávat, správně chtít a správně jednat. Zdrojem poznání (moudrosti) jsou tři knihy boží: svět, mysl a Písmo. Na nich se zakládají tři způsoby poznání: světlo mysli (abstraktní poznání a priori), poznání světa (konkrétní poznání a posteriori) a poznání svatých (čerpané z Písma). Světlo mysli se zakládá na obecných pojmech (ideách), instinktech a schopnostech k činům. Ideje jako obecné obrazy odpovídají ideám v mysli boží a jsou neomylnými normami poznání, chtění a jednání. Světlo mysli umožňuje člověku poznat vnější meze jsoucna, tj. uzavřený okruh věcí, mimo který nic není ani nic se nedá myslit, dále uspořádání jsoucna uvnitř těchto mezí, tj. druhy (třídy) věcí, a konečně vnitřní spojitosti věcí, které vytvářejí jejich struktury. Jsoucno ve svých mezích představuje všechno, něco a nic, tzn. věc chápanou obecně, která je nebo není, a polojsoucno, tzn. věc začatou, která však ještě nedospěla ke konci. Každá věc má své bytí (esse, essentia, existentia). Bytí je trojího druhu: v mysli (pojmy), v řeči (slova) a v objektivní skutečnosti (věci). Každá existující věc se skládá z podstaty (substance) a z přídatků (accidentia, tj. místo, čas, množství, jakost atd.), které ji blíže určují. Jestliže chybí některý přídatek, jde o nedostatek (defectus), věc je neúplná, degeneruje a stává se zrůdou.

Věci se druží podvojně (kombinace) nebo vícečlenně (konglobace). Každá věc má své zařazení ve jsoucnu a svou strukturu, tj. vnitřní řád. Všechno se skládá z částí, tj. má svou členitost (articulatio – např tělo). Tyto části se skládají z dalších částí (schematismus – údy). Části mohou být vůči sobě v souřadném vztahu (např. pět prstů levé ruky vůči pěti prstům pravé ruky), označeném jako paralelismus.

Komenskému se vytýká spojování vědy a víry jako zastaralé a nečasové, protože byla již v proudu rozluka těchto dvou oblastí. Jistá násilnost se také vidí v členění jsoucna na trojiny (triady). Tato záliba ho vedla k uplatnění pojmu polojsoucna. Nejlogičtěji a nejoriginálněji vyložil svůj metafyzický systém ve svém raném díle Prima philosophia.

Poučení o díle:

J. A. Comenii Opera omnia, sv. 18. Praha 1974, s. 222-225

Vybrané spisy J. A. Komenského, sv. V. Praha 1968, s. 363-378

J. V. Novák - J. Hendrich, Jan Amos Komenský, jeho život a spisy. Praha 1932, s. 671-673

Dějiny české literatury I. Praha 1959, s. 444

Jan Kumpera, J. A. Komenský, poutník na rozhraní věků. Praha – Ostrava 1992, s. 249