Triertium

Sapientiae primae usus Triertium catholicum appellandus, hoc est Humanarum cogitationum, sermonum, operum scientiam, artem, usum aperiens clavis triuna sive Amabile logicae, grammaticae pragmaticaeque cum metaphysica osculum

Využití první moudrosti, jež by bylo možno nazvat Obecným trojuměním, to jest Trojjediný klíč otevírající znalost, dovednost a užitek lidských myšlenek, promluv a činů, neboli Láskyplné políbení logiky, gramatiky a pragmatiky s metafyzikou

Vznik díla:
1669 – 1670 Amsterdam

Vydání:
1681 Leiden

1903 – 1906 Praha, in čas. Komenský, čes. překlad J. Šmaha

1920 Praha (faksimile)

1974 Praha, J. A. Comenii Opera omnia, sv. 18

Obsah:

Souběžná příručka logiky, gramatiky a pragmatiky (nauky o jednání), poslední Komenského dokončená práce, vydaná posmrtně péčí Kristiána Vladislava Nigrina.

Jde o spis, ve kterém Komenský vysvětluje své myšlenky o obecném souladu a jak chce uplatnit kategorie uvedené ve Dveřích věcí (Janua rerum 1681). Jeho všeobecná moudrost (pansofie) nejen podává prosté vědění, ale také chce dosáhnout, aby člověku vrozené pravdy, instinkty a schopnosti se spojily ve vědomé umění zlepšit svět, tj. jej probudit a nově utvořit. Obecné trojumění, vydané z jeho pozůstalosti, navazuje na tuto stránku všeobecné moudrosti praktickým užitím teorie trojdílnosti člověka, myslivého, slovního a reálného bytí, kterou představuje souběžnost logiky, gramatiky a pragmatiky. Proces správného myšlení je ve spise popsán v souběžně vedle sebe vytištěných sloupcích a je sladěn skrze tento „trojdílný klíč moudrosti“ na základě jednoduchých principů bytí. Slovo tu má úlohu regulátora a prostředkovatele. Takto nekonečně diferencovanou skutečnost, odpovídající třem oblastem nitra člověka, se Komenský pokouší uvést ve společný řád, přičemž se domnívá, že objevil náležitosti a procesy k dosažení úplné harmonie. Vzájemný vztah uvedených tří sfér se snaží znázornit ve více podobách také geometricky. Soulad smyslů, jichž rozeznává dvanáct, člení podle vnější, vnitřní a nejvnitřnější skutečnosti na pythagorejském trojúhelníku tak, že zobrazuje na jeho přeponě pět vnějších smyslů, tj. zrak, sluch, hmat, chuť a čich, na delší odvěsně čtyři vnitřní smysly, totiž pozornost, představivost, schopnost úsudku a paměť, a na kratší odvěsně tři nejvnitřnější smysly, tzn. světlo mysli (správné poznání), hybnost svobodné vůle (zdravý instinkt) a sílu schopností (vědomí). Dílo prozrazuje zálibu Komenského v triádách (trojinách).

Spis vznikal řadu let a měl být původně součástí Obecné porady (Consultatio).

Poučení o díle:

J. A. Comenii Opera omnia, sv. 18. Praha 1974, s. 348-351

J. V. Novák – J. Hendrich, Jan Amos Komenský, jeho život a spisy. Praha 1932, s. 673-676

Dějiny české literatury I. Praha 1959, s. 444

Jan Kumpera, Jan Amos Komenský, poutník na rozhraní věků. Praha – Ostrava 1992, s. 304