Žalmy

Vznik díla:
1626

Vydání:
1633 – 1634 žalmy zařazeny v závěru Dveří jazyků

1659 – další část žalmů zařazena do Kancionálu

1983 Praha, J. A. Comenii Opera omnia, svazek 4

Obsah:

Žalmy (Starý zákon, Kniha Žalmů) náležely obecně k nejznámějším biblickým textům také proto, že je mohli užívat i laici, nejen kněží. Byly součástí bohoslužeb již v rané fázi vývoje církve, v době reformace obliba vzrostla a rozmnožily se překlady žalmů do národních jazyků. Překlad do češtiny pořídil Vavřinec Benedikt Nudožerský, ale rukopis se ztratil. Komenský tedy „během oné nemilé prázdně“ začal pracovat na převodu žalmů do češtiny antickými časoměrnými metry. Práci nedokončil, místo a dobu vydání dochovaného neúplného tisku, nyní uloženého v Národní knihovně České republiky v Praze, neznáme. Komenským přeložené a přebásněné žalmy převzal – ovšem bez uvedení jména překladatele – Václav Jan Rosa do své Čechořečnosti (1672) a následně podle něj i další gramatikové. Ještě v 19. století byly proto tyto překlady připisovány právě Vavřinci Benediktovi.

Poučení o díle:

J. A. Comenii Opera omnia, sv. 4. Praha 1983, s. 274-279

Jan Kumpera, Jan Amos Komenský, poutník na rozhraní věků. Praha – Ostrava 1992, s. 315