Serenissimo Svecorum regi Carolo Gustavo, post novum feliciter confectum bellum junctumque novo foedere totum Septentrionem, votiva acclamatio
Slavnostní provolání ke králi Švédů Karlu Gustavovi po šťastně skončené nové válce a po připojení celého Severu na základě nové smlouvy
Vznik díla:
1658 Amsterdam
Vydání:
(1658 Amsterdam), b.r., b.m.
1989 Praha, in: Acta Comeniana, 8 (XXXII), s. 173-181
Obsah:
Komenský svým irénismem usiloval o skončení válek a o usmíření, především mezi protestanty. V tomto smyslu se obracel na představitele zemí, od nichž očekával mír, ale také osvobození Čech a Moravy od habsburské nadvlády. V české otázce připouštěl i válku a v té věci hledal pomocníka a spojence u Švédů a sedmihradských Rákócziů. Proto za svého pobytu v Lešně při zahájení švédsko-polské války (1655 – 1660) pozdravil švédského krále Karla X. Gustava, který uchvatitelsky napadl Polsko, chvalořečí Panegyricus Carolo Gustavo. Válka byla zpočátku pro Švédsko příznivá, neboť ji podporovala polská šlechta, do značné míry protestantská. Ale pustošivá činnost švédského vojska způsobila obecnou nevoli polského obyvatelstva, většinou katolického, která přerostla v totální vlastenecký odboj, za něhož bylo vypáleno Lešno. Komenský se uchýlil do Nizozemí a polská protestantská šlechta ve snaze o sebezáchovu houfně přestupovala na katolictví.
Potíží švédských oddílů za marné okupace Polska využili Dánové, aby napadli Švédsko. Tak vznikla dánsko-švédská válka (1657 – 1658), ale Karel Gustav bleskově obsadil dánské Šlesvicko a Holštýnsko a po zamrzlém zálivu pronikl na poloostrov Jutland. Dánové mírem v Roeskilde (26. 2. 1658) museli postoupit Švédům území Skane a Blekinge na jihu skandinávského poloostrova. Komenský s napětím sledoval vývoj dánsko-švédské války a přál si mír mezi oběma luteránskými stranami, přesto jeho sympatie byly více na straně Švédů. Vyjádřením jeho úvah v této věci se stal spis Votiva acclamatio.
Úvodem v něm Komenský vypočítává hrdinské činy švédského krále, které přispěly k vítězství nad Dány, a nepromeškává zdůraznit vážné obtíže, které musel s boží pomocí překonat. Přitom činí narážky na příznivé povětrnostní podmínky, jež Karlovu vojsku umožnily postupovat přes zamrzlé moře, a srovnává jeho výkon s překročením Rudého moře Mojžíšem. Na Karlovi kladně hodnotí jeho velkorysé chování vůči poraženému protivníkovi, přičemž vyzdvihuje přednosti dánského krále. Vyzývá Karla, aby nezapomněl, že vítězství se mu dostává pouze ve spravedlivých válkách, jež jsou vedeny ve snaze o dosažení míru. Cení okolnost, že Karel především usiloval dosáhnout cíle vyjednáváním a že po vítězné válce byl právě tak ochoten smluvit mír. Pokládá oba krále za vítěze, jelikož každý z nich prý zvítězil nad sebou samým. Vybízí obě zúčastněné strany k překonání vzájemných antipatií a nabádá další země – Sasko, Nizozemí, Británii, Rusko a Prusko – k semknutí kolem severního lva – Švédska, aby je jejich zlem nepředstihl východ. Varuje Karla Gustava před pýchou a klade mu na srdce, aby své zbraně nasazoval jen jako nástroj spravedlnosti. Komenský je přesvědčen, že se švédský vládce s těmito úkoly čestně vyrovná, a lituje, že to již dříve nepochopili Poláci.
Poučení o díle:
J. Beneš, Die Votiva acclamatio – ein neuer komeniologischer Fund, in: Acta Comeniana, 8 (XXXII), 1989, s. 167-171