Via lucis

Via lucis vestigata et vestiganda, hoc est Rationabilis disquisitio, quibus modis intellectualis animorum lux, Sapientia, per omnes omnium hominum mentes et gentes jam tandem sub mundi vesperam feliciter spargi possit. Libellus ante annos viginti sex in Anglia scriptus, nunc demum typis exscriptus et in Angliam remissus

Cesta světla sledovaná a hodná sledování, to jest Uvážlivá rozprava, kterak by se mohlo intelektuální světlo Ducha, Moudrost, před soumrakem světa už konečně šťastně rozptýlit do myslí všech lidí i národů. Knížka sepsaná v Anglii před dvaceti šesti léty, nyní teprve vytištěná a poslaná zpět do Anglie

Vznik díla:
1641 – 1642 Anglie

Vydání:
1668 Amsterdam

1974 Praha, J. A. Comenii Opera omnia, sv. 14

1920 Praha, čes. překlad J. Šmaha

1961 Praha, (čes. a lat.), čes. překlad J. Kopecký a kol.

Obsah:

Jde o vševědné a všenápravné dílo o úloze pansofie (všeobecné moudrosti) a o potřebě jejího působení na nápravu lidstva.

Když se Komenský pro veřejný neklid v Anglii nemohl dočkat, aby spolu s anglickými přáteli a významnými politiky a duchovními země zahájil dílo obrody křesťanstva a lidské společnosti vůbec, napsal tam přes zimu 1641 – 1642 tuto knihu, do níž uložil své všenápravné návrhy. Zde doplňuje dalšími podrobnostmi program pansofie nastíněný už dříve rovněž v Anglii ve spisku Kratičký náčrt porady (Consultationis delineatio). Uvažuje, jak by mohla a měla nápravná síla vševědy působit k odstranění mravní bídy světa a k jeho uzdravení.

Pojem světla měl důležitou úlohu již v Komenského Fyzice (Physica). Tu tvořil trojinu věčné substance vedle hmoty a ducha. Světlo zde sice již bylo aktivním pólem světa, uvádějícím pasívní, temnou hmotu v pohyb, ale v plném svém významu pro lidský duševní život se objevuje teprve v Cestě světla. Světlo ustavičně zápasí s tmou, dobro se zlem, avšak tma a zlo nejsou principem, neboť absolutně dokonalý Bůh nemohl stvořit takovou nedokonalost, jakou je tma, zlo. Jenom světlo (dobro) je princip, a to kladný, aktivní. Tma (zlo) je pouhý nedostatek světla (dobra), který nemá vlastní podstatnou sílu. V zápase světla (dobra) s tmou (zlem) nejde o nic jiného než o udržování, soustřeďování a šíření světla (dobra).

Svět je škola boží moudrosti zanedbaná lidskou vinou. V souhlase se svými mystickými sklony hledá Komenský lék proti tomu. Nalézá jej před blížícím se koncem světa ve světle moudrosti a vzdělání, ve všenápravné síle pansofie, která by osvítila všechny lidi. K dosažení tohoto cíle doporučuje čtyři prostředky: 1. obecné knihy srozumitelné všem, 2. obecné školy přístupné všem, 3. univerzální sbor učených mužů, 4. univerzální jazyk.

Univerzálním sborem rozumí jednotně řízenou organizaci vědecké práce na celém světě. Byla by to jakási ústřední akademie, sbor světla, který by se staral o reformu vzdělání a o nápravu lidské společnosti. K tomu se využije všech dosavadních vynálezů, jako je mořeplavba a knihtisk. Od pravé pansofie možno dosáhnout nového zlatého věku na zemi, sbratření všech národů a věčný mír.

Myšlenky obsažené v Cestě světla vyslovil Komenský šíře a s větším důrazem a silou ve své Obecné poradě (Consultatio).

Poučení o díle:

J. A. Komenský, Via lucis. Cesta světla. Praha 1961, s. 287-302 (doslov)

J. A. Comenii Opera omnia, sv. 14. Praha 1974, s. 373-374

J. V. Novák – J. Hendrich, Jan Amos Komenský, jeho život a spisy. Praha 1932, s. 326-333

Dějiny české literatury I. Praha 1959, s. 444-445

Jan Kumpera, Jan Amos Komenský, poutník na rozhraní věků. Praha – Ostrava 1992, s. 309-310