Světlo má ve filozofii Komenského důležité postavení. Ve filozofii přírody je jedním ze tří principů, základů světa (vedle hmoty a ducha), vnáší do světa pohyb a uspořádání. Komenskému je světlo září, která se rozlévá po věcech a činí je zjevnými; vede tedy k poznávání věcí, je s ním svázána aktivita a život. Naopak tma znamená neznalost a váže se k ní smrt. Člověku byl dán rozum; ten je jeho vnitřním světlem nazírajícím věci v jejich skutečné podobě, nikoliv pouze nějaké zdání či pouhé stíny věcí. Vede proto k vědění, nikoli k pouhým dohadům. V tom smyslu je znalost věcí, to znamená pravda opřená o rozumové argumenty, světlem lidské mysli, a vede-li záře tohoto světla také k prozíravému užívání všech věcí, vyúsťuje v moudrost. S takovou moudrostí užívá člověk všech věcí ke svému skutečnému prospěchu, volí skutečné dobro a má v něm zálibu, dospívá k vnitřní radosti z poznané pravdy a z účasti na dobru. Vnitřní světlo je dáno všem lidem k poznání všech věcí po všech stránkách, je tedy světlem univerzálním. Má tři zdroje, tři svítilny:
1. svět a všechny stvořené věci v něm, jakožto stálá dílna Boží moudrosti;
2. naše vlastní mysl, stále poskytující rozumové důkazy;
3. Boží slovo (Boží zjevení) v Bibli, stálý ochránce před omyly a jejich opravovatel.
Jistě i proto si Komenský tak oblíbil biblické pojmenování Boha Otec světel (Jakubův list 1,17).
Světlo lidské mysli má zahnat temnoty lidských zmatků, nevědomostí a omylů, spojením všech jeho pramenů má člověk dospět k jediné záři nevznikatelného vědění, jež jako světlo samo působí bez donucování, jemuž se člověk poddá přesvědčen o jeho nezvratnosti. To je cíl výchovy a vzdělání člověka v Komenského koncepci univerzální nápravy lidských věcí, lidské společnosti. V pojetí vědění jakožto světla navazuje Komenský na novoplatónskou metafyziku světla. Sehrává klíčovou roli v jeho spisech všenápravných, zejména v Cestě světla (Via lucis) a ve druhé části Obecné porady o nápravě věcí lidských (Consultatio), nazvané Panaugia (Cesta všeobecného světla).