Po studiích v Jihlavě a v Praze působil mezi lety 1594 – 1596 jako rektor utrakvistické městské školy v Uherském Brodě, potom v Havlíčkově Brodě a v Žatci. Od roku 1604 přednášel na pražské univerzitě klasickou filologii a matematiku. Je autorem latinsky psané gramatiky českého jazyka (Grammaticae Bohemicae ... libri duo, 1603 – Česká mluvnice ... ve dvou knihách). Vypracoval pravidla uplatnění časomíry a prakticky je aplikoval v původním překladu Žalmů, který se nedochoval. Významné bylo i jeho usilování o reformu univerzitních řádů a uplatňování nových pedagogických metod.