Unum necessarium

Unum necessarium, scire quid sibi sit necessarium in vita et morte et post mortem. Quod non-necessariis mundi fatigatus et ad Unum necessarium sese recipiens senex J. A. Comenius anno aetatis suae 77. mundo expendendum offert

Jedno potřebné, znát, čeho je pro sebe zapotřebí v životě, ve smrti a po smrti. Což předkládá světu k uvážení unaven nepotřebnostmi světa a uchyluje se k Jednomu potřebnému stařec J. A. Komenský v 77. roce svého věku

Vznik díla:
1668 Amsterdam

Vydání:
1668 Amsterdam

1974 Praha, J. A. Comenii Opera omnia, sv. 18

1765 Halle, čes. překlad Jan Theophil Elsner

1920 Praha, čes. překlad J. Ludvíkovský

1974 Praha, Vybrané spisy J. A. Komenského, sv. VII,

výbor, čes. překlad J. Ludvíkovský

Obsah:

Dílo je životní zpovědí a závětí Komenského. Autor v něm účtuje na sklonku života s různými obdobami vlastní životní činnosti. Ozývají se zde motivy mladistvého Labyrintu a Hlubiny bezpečnosti (Labyrint a Centrum). Svět je plný zmatků a labyrintů, jejichž příčina tkví v tom, že lidé nerozeznávají věci podstatné od nepodstatných. Filozofie trpí roztříštěností vědění, státy množstvím druhů vládních forem a zákonů, církev rozdělením na nespočetné množství sekt. Odpomoci se může jedině hledáním „jednoho potřebného“ po vzoru Kristovy zásady, vyjádřené v Lukášově evangeliu (10,41-42). Lidé potřebují svornost, syntézu a soustředění, zjednodušení konání a zřízení, k čemuž patří i věda, politika a kultura. I jeho život bylo neustálé marné pachtění a toužení po věcech, které nyní hodnotí jako omyly a labyrinty – snahy didaktické, irénické (mírové), pansofické (pansofie) a proroctví. Přesto věří, že nebudou lidstvu zcela bez užitku. Za jediné potřebné nyní před blížící se smrtí shledává odevzdání sebe a svých věcí do božích rukou.

Poučení o díle:

J. A. Comenii Opera omnia, sv. 18. Praha 1974, s. 132-135

Vybrané spisy J. A. Komenského, sv. VII. Praha l974, s. 52-54

J. V. Novák – J. Hendrich, Jan Amos Komenský, jeho život a spisy. Praha 1932, s. 642-645

Jan Kumpera, Jan Amos Komenský, poutník na rozhraní věků. Praha – Ostrava 1992, s. 306-307