Veden touhou po pravdivém poznání světa a ovlivněn soudobými poznatky o přírodě odmítal aristotelský výklad světa a vesmíru. Svými názory a postoji vzbuzoval odpor církevních hodnostářů a dostával se často do přímého konfliktu; v roce 1599 byl odsouzen k doživotnímu žaláři, v roce 1626 byl omilostněn a odešel do Francie. Svoje uvažování zaměřil na poznávání přírody (to je smysl filozofie), jejíž součástí je člověk. Lidské poznání je omezeno smysly, které zároveň poznání potvrzují, a dáno třemi základními schopnostmi: moci, poznávat a chtít. V dokonalé míře má tyto schopnosti Bůh, zjevený v Bibli. Kromě filozofických prací je autorem politického spisu Civitas solis (Sluneční stát) o ideálně uspořádané společnosti, v němž je stát vlastníkem všeho, organizuje život člověka do všech detailů.
Komenský se s Campanellovými díly seznámil už v Heidelberku prostřednictvím Johanna Heinricha Alsteda. Jeho úvahami byl silně zaujat, často jej cituje, především v pracích přírodovědných (struktura kosmu), odmítal však dualistický základ Campanellových výkladů (Bůh – člověk), jsa přesvědčen o triadickém principu jsoucna.
Z díla:
Prodromus philosophiae rinstaurandae, 1620
Universalis philosophia seu metaphysica, 1638
Apologia pro Galileo mathematico Florentino, 1622
Atheismus triumphans seu contra antichristianismum, 1631
Civitas solis, 1624
Monarchia Messiae, 1633