Syllogismus orbis terrarum practicus cujus I. Propositionem majorem posuere principes Europaei pace inter se sancita Monasterii et Osnabrugi anno 1648, stabilita vero Noribergae anno 1650. II. Minorem autem posuit Innocentius X., papa Romanus, anno 1651, et continuando firmavit successor ejus Alexander VII. anno 1655 et sequentibus. III. Unde conclusionem inferunt gentes et populi, divinae vocis et rationis ductum sequuti, anno 1665 et sequentibus
Praktický syllogismus okrsku zemského, jehož I. Vyšší premisu postavili vládcové Evropy, když spolu slavnostně uzavřeli mír v Münsteru a v Osnabrücku roku 1648 a stvrdili jej v Norimberku roku 1650. II. Nižší postavil římský papež Inocenc X. roku 1651 a pokračováním potvrdil jeho nástupce Alexander VII. roku 1655 a v letech následujících. III. Odtud pokolení a národy přinášejí závěr, dávajíce se vésti Božím hlasem a rozumem, roku 1665 a v letech následujících
Vznik díla:
1657 – 1665 Amsterdam
Vydání:
1665 Hamburg; téměř současně vyšel překlad německý a holandský
1902 Praha, J. Kvačala, Korrespondence J. A. Komenského II
1974 Praha, J. A. Comenii Opera omnia, sv. 13
Obsah:
Politický spisek obviňující papeže a císaře z porušování vestfálského míru.
V první návěsti mluví Komenský o vestfálském míru, jehož podmínky sice přijal s bolestí, ale pro zachování mírového soužití mezi státy a církvemi je považuje za závazné pro všechny účastníky. Měly by být dodržovány a jejich porušování by mělo být trestáno; v závažných případech by měli ostatní účastníci proti viníku vystoupit i se zbraní.
V druhé návěsti zjišťuje Komenský, že papež Inocenc X. vydal proti vestfálskému míru bulu, v níž jsou napadeny jeho články údajně nespravedlivé, poškozující stranu katolickou. Papež prohlašuje takové články, učiněné bez souhlasu papežské stolice, za ničemné, zatracené a neplatné, i když byly stvrzeny papežskou přísahou. Komenský dále obviňuje rakouský dům, že podporoval rušení a oslabování vestfálského míru, neboť připustil, aby papežská bula byla celý měsíc vyvěšena na dveřích vídeňského svatoštěpánského chrámu. Komenský, vedený Drabíkovými věštbami (Mikuláš Drabík), biblickými slovy hrozí rušitelům božími tresty.
Drabík prorokuje, že za papeže jménem Alexandr římská stolice zanikne. Fabius Chisius, který jako papežský nuncius odporoval vestfálskému míru, začež se stal kandidátem a nástupcem Inocence X., prý jako papež úmyslně přijal jméno Alexandr VII., aby dokázal neplatnost věštby, a při korunovaci učinil slib, že provede tři věci:
1. smíří katolické vládce mezi sebou;
2. roznítí spory mezi vládci nekatolickými a
3. dá podnět k vyhubení kacířství.
Komenský potom líčí řadu papežských intrik zaměřených k provedení toho.
Nakonec se táže výroky proroka Ezechiela: Mohou se takové věci zdařit a může jejich původce ujít důsledkům z porušení závazků? Národy si to uvědomí a zařídí se podle toho.
Překladatelem spisku a jeho šiřitelem byl Jan Jakub Redinger, rektor latinské školy ve Frankenthale. Dílko je složeno ve formě dialektické triády (trojina): vestfálský mír je první premisou, druhou činnost Inocence X. a Alexandra VII., z čehož národy, vedeny Biblí a rozumem, vyvodí závěr.
Poučení o díle:
J. A. Comenii Opera omnia, sv. 13. Praha 1974, s. 167-169
J. V. Novák – J. Hendrich, Jan Amos Komenský, jeho život a spisy. Praha 1932, s. 549-552
Jan Kumpera, Jan Amos Komenský, poutník na rozhraní věků. Praha – Ostrava 1992, s. 302