Ke Komenského vyučovací metodě patří neodmyslitelně požadavek, aby veškerá školní činnost byla nenásilná a příjemná pro žáka i pro učitele. Jednou z cest k naplnění tohoto požadavku bylo i zapojení žáků do školních divadelních představení. Účast žáků v divadelní hře měla tedy jednak zábavnou formou žákům pomoci k upevnění znalostí, jednak vyhovovala další zásadě, totiž aktivizovat žáka, jednak přispívala k odstranění ostychu z veřejného vystupování. Školní divadelní hry byly především součástí jazykové výuky, Komenský provozoval se svými žáky v rámci latinské školy hry latinské, avšak svými tématy přispívaly i k získávání a upevňování znalostí v dalších oborech.
Provozování školních divadelních her bylo v 17. století oblíbenou součástí školních činností, přestože bylo na druhé straně považováno i za počínání příliš světské a poslání školy a výchovy znevažující. Komenský je ovšem v několika svých spisech proti takovým výtkám jednoznačně a důrazně hájil, např. v závěru 1. části Pansofické školy (Schola pansophica).
Sám Komenský je autorem tří divadelních her. Dvě napsal pro lešenské gymnázium, třetí pro potocké. V Lešně se roku 1640 hrál jeho Diogenés Kynik znovu naživu (Diogenes) a v následujícím roce Praotec Abraham (Abrahamus). Jak je z názvů patrno, první látka je antická, druhá biblická. První hra nepostrádá humorné momenty, zprostředkované využitím tradovaných „kousavých“ výroků předního představitele řecké kynické filozofie a titulní postavy hry Diogena ze Sinopy. Druhá je vážná, jak si to žádá použitý biblický příběh. V Blatném Potoku musel Komenský provádění školních her prosazovat a hájit proti místním církevním a školským představeným, s nimiž nakonec dohodl, že do divadelní podoby zpracuje svou učebnici Dvéře jazyků (Janua lingvarum). Tak vznikla v 1. polovině 50. let 17. století známá Škola jako hra (Schola ludus), vlastně cyklus 8 her, do nichž Komenský látku Dveří jazyků rozdělil.
Celkově je třeba u Komenského školních divadelních her klást při jejich hodnocení důraz na to, že jde o hry školní, poněvadž jejich pedagogické zaměření převažuje nad jejich divadelností. To ovšem zdaleka neznamená, že by zcela postrádaly literární hodnotu.