Po studiích v Paříži a Ženevě působil jako horlivý kazatel reformované kalvínské církve. Další studia absolvoval v Nizozemí a v Anglii a dosáhl doktorátu teologie. Od roku 1642 přednášel na univerzitě v Groningen. Komenského práci znal a vážil si jí, osobně se poznali roku 1656 v Amsterdamu. Tehdy Maresius pomáhal Komenskému získávat podporu pro uprchlíky z Polska po válce švédsko-polské. Byl nápomocen i při opětném budování Komenského knihovny. Přesto o tři roky později dochází mezi oběma muži k zásadnímu sporu, jehož bezprostřední příčinou se stal chiliasmus. Maresius jako přísný a ortodoxní kalvinista odmítal ústupky ve výkladu teologických otázek, jimiž se liší katolická církev a reformované církve, odmítal také smíření, které Komenský navrhuje ve Všenápravě (Panorthosia). Posléze došlo i na osobní narážky. Z původně teologické diskuse se pro Komenského vyvinula veřejná obhajoba jeho ústředního životního úsilí – ideje pansofie. Část textu Komenského odpovědi přeložil a vydal Josef Hendrich pod názvem Vlastní životopis (Continuatio admonitionis) v roce 1924.