revelace

též proroctví

Z latinského „revelatio“, to znamená „odhalení“, „zjevení“. Jde tu o vesměs politicky zaměřené projevy se silným náboženským a mystickým zabarvením. Svým charakterem navazují na biblické prorocké knihy Starého (proroci) i Nového (Zjevení Janovo) zákona. Obdobně jako biblické proroctví byly vlastně i tyto revelace v 17. století výzvami k určitému jednání, jež jejich autor považoval za takové, jaké odpovídá Božím záměrům, nebo případně varováním před jednáním, které je s těmito záměry v rozporu. Nemůžeme je tedy považovat za předpovědi, jež by se měly jednoznačně vztahovat k určitým politickým událostem, třebaže je někdy jejich autoři mohli i takto zamýšlet, jsou spíše výrazem přání, jakým směrem by se události měly ubírat, případně jak by se mělo nakládat s těmi, kdo jednají proti těmto přáním. V tom smyslu jsou revelace výrazem dobových nálad a zjitřenou reakcí na nepříznivou politickou situaci, jak ji viděli a prožívali evangeličtí exulanti. Revelace měly zejména přispět ke sjednocení evangelických částí Evropy k boji proti Habsburkům a proti římské církvi a papežství. Jejich stylizace do podoby Božího prorockého slova posilovala víru ve zdárný konec tohoto boje. V tom lze spatřovat jejich výrazně aktivizační roli.

Komenský uvěřil, že v revelacích, vzniklých v evangelickém prostředí, pokračuje Boží zjevení, počítal s jejich využitím ve svých všenápravných projektech, chtěl jimi působit na politické představitele, obdobně jako pansofií v oblasti filozofie vědy; svědčí o tom jeho zápisy v rukopise Eliášových nářků (Clamores Eliae).

Komenský vydal několik souborů revelací a vlastních výkladových textů k nim. Hlavním takovým souborem je kniha Světlo v temnotách (Lux in tenebris, 1657) a její druhé rozšířené vydání Světlo z temnot (Lux e tenebris, 1665). Do tohoto souboru sám přeložil do latiny a uspořádal vize tří soudobých vizionářů, Kristiny Poniatowské, Kryštofa Kottera a Mikuláše Drabíka.

Víra v revelace a jejich propagace přinesla Komenskému řadu nepříjemností; jeho odpůrcům, zejména z řad teologů, poskytla snadnou příčinu k ostrým polemickým výpadům. Později se stala jednou z příčin, proč se – s výjimkou pedagogického díla – pro osvícenství stal Komenský nepřijatelným myslitelem.