Oritur sol et occidit sol

Vychází slunce i zapadá slunce

Vznik díla:
1652 Blatný Potok

Vydání:
1652 Blatný Potok

1912 Praha, J. V. Novák, Elegie Jana Am. Komenského nad smrtí Sigmunda

Rákóczyho, in: Archiv pro badání o životě a díle J. A. Komenského, seš. 2

1983 Praha, J. A. Comenii Opera omnia, sv. 4

1974 Praha, Vybrané spisy J. A. Komenského, sv. VII,

čes. překlad V. T. Miškovská-Kozáková

Obsah:

Roku 1650 přišel Komenský na pozvání sedmihradského knížete Zikmunda Rákocziho do Blatného Potoka, kde měl na jeho přání zbudovat školu podle svých pansofických plánů. Komenského vedly k tomu také důvody politické. Doufal, že kníže Zikmund, který byl jednou z hlavních opor protestantismu, a tím i české emigrace, povstane proti Habsburkům a zlomí jejich moc. Ale tyto naděje byly zklamány, když kníže Zikmund 4. února 1652 zemřel na neštovice. Na jeho památku složili jeho přátelé i učitelé a žáci potocké školy smuteční básně, které vyšly tiskem o dva měsíce později ve sborníčku Musae Patakinae (Múzy potocké). Komenský do něho přispěl shora uvedeným latinským epicediem (básní k úmrtí), v němž lká nad smrtí knížete Zikmunda, tohoto šiřitele kultury a pokroku v celých Uhrách, přirovnávaje ho ke slunci, jež z vůle boží zhaslo.

Poučení o díle:

J. A. Comenii Opera omnia, sv. 4. Praha 1983, s. 418-419

Vybrané spisy J. A. Komenského, sv. VII. Praha 1974, s. 805