Ohlášení

Na spis proti Jednotě bratrské od M. Samuela Martinia etc. sepsaný a na vyvrácení k řádu jejímu v pobožných lidech dověrnosti v třidcíti pěti příčinách (jakž je nazývá) vůbec vydaný potřebné, mírné, křesťanské starších kněží též Jednoty bratrské na ten čas v Lešně Polském v exilium zustávajících ohlášení

Vznik díla:
1635 Lešno

Vydání:
1635 bez uvedení místa

1912 Veškeré spisy J. A. Komenského, sv. XVII

Obsah:

Jednota bratrská přistoupila r. 1609 na Českou konfesi z r. 1575, aby nepozbyla výhody z Majestátu císaře Rudolfa II. Navenek tvořila celek s církví novoutrakvistickou, ale uvnitř si uchovávala úplnou nezávislost v církevní správě, řádu a bohoslužbě. To vše si podržela i v emigraci. Avšak v Sasku, kde luterský kurfiřt vyžadoval jedinou, a to augšburskou konfesi přistěhovalců, tamní představitel české novoutrakvistické emigrace Samuel Martinius z Dražova vyžadoval od Bratří, aby se podřídili novoutrakvistickému (luterskému) zřízení a aby jednotné správě odevzdali finanční výtěžek sbírky ve prospěch bratrských exulantů. Z toho se vyvinul spor, ve kterém Martinius napadl r. 1635 Bratří útočným spisem začínajícím slovy „Pět a třidceti mocných ... důvodů ...“. Na tuto invektivu odpověděli starší kněží Jednoty bratrské shora uvedeným Ohlášením, jež sestavil Komenský.

V něm se Jednota ohrazuje proti obvinění, že odstoupením od České konfese porušila mír v církvi. Odloučením od římské církve nezaložila zvláštní sektu, ale pokládá se za část církve. Její existence záleží v zastávání původní pravdy Kristova učení. Ani Luther (Martin Luther), přes své styky s Jednotou, nežádal, aby se Bratří vzdali této nezávislosti. Martinius se na tento spis ozval a spor pokračoval (viz heslo Cesta pokoje).

Poučení o díle:

Veškeré spisy J. A. Komenského, sv. XVII. Brno 1912, s. 255-260

J. V. Novák – J. Hendrich, Jan Amos Komenský, jeho život a spisy. Praha 1932, s. 255-260

Jan Kumpera, Jan Amos Komenský, poutník na rozhraní věků. Praha – Ostrava 1992, s. 268-270