občanská válka v Anglii

V Anglii se stuartovská dynastie dostala brzy po nástupu Jakuba I. (1603 – 1625) do hluboké krize, která vyvrcholila za Karla I. (1625 – 1649) občanskou válkou (1642 – 1648). Krize spočívala v tom, že představa panovníka z boží milosti neodpovídala potřebám země ani parlamentu. Král svévolně vybíral daně bez souhlasu parlamentu, zaváděl mimořádné daně a cla.

Stuartovci se opírali o hospodářsky zaostalé oblasti severní a západní Anglie, anglikánskou církev (viz reformace), o katolíky ve Skotsku a Irsku. S růstem odporu proti absolutismu přibývalo přívrženců Kalvínova učení, puritánů, kteří byli příznivě nakloněni novému podnikání.

V roce 1639 vpadlo popuzené skotské vojsko do Anglie. Když se proti Karlovi I. postavil také parlament, přerostl konflikt v občanskou válku. Její první období skončilo v roce 1644 vítězstvím parlamentních vojsk nad králem. Předák parlamentní opozice, Oliver Cromwell, se opíral především o independenty (viz reformace), v roce 1649 rozhodla independentská menšina v parlamentě o popravě krále a zřízení republiky.

Komenský přijel do Anglie na podzim roku 1641, ale vypuknuvší občanská válka zmařila jeho naděje na realizaci reforem školství a vzdělání a vedla k politickému rozštěpení anglických komeniánů.

Za této nepříznivé situace se Komenský rozhodl, i přes naléhání některých anglických přátel v čele se Samuelem Hartlibem, opustit Anglii a přijmout pozvání do Švédska. Z Anglie odešel v červnu 1642 a doprovázel jej Petr Figulus Jablonský a John Dury.

S přáteli a anglickými příznivci se rozloučil veřejným listem (A. Patera, Korrespondence Komenského, s. 55-56), kde mimo jiné píše, že ve „válečné vřavě je nesnadno pracovati“.