Labyrint světa a Ráj srdce, to jest Světlé vymalování, kterak v tom světě věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání: ale kdož doma v srdci svém sedě s jediným Pánem Bohem se uzavírá, ten sám k pravému a plnému mysli upokojení a radosti že přichází
Vznik díla:
1623 v Brandýse nad Orlicí
Vydání:
1631 v Perně (1. vydání s titulem Labyrint světa a Lusthaus srdce)
1663 v Amsterdamu (2. upravené vydání s titulem Labyrint světa a ráj srdce)
1978 v Praze, J. A. Comenii Opera omnia, svazek 3.
Obsah:
Na příběhu Poutníka, procházejícího Městem–světem v doprovodu Všezvěda Všudybuda („drzost mysli“) a Mámení („zvyk, pravdy barvu šalbám světa dávající“), je zachycen stále znovu se opakující lidský příběh o hledání smyslu lidského života. V popisu Města–světa, řízeného královnou Moudrostí, uplatnil Komenský vlastní zážitky a pozorování světa lidského hemžení, starání a toužení, i zklamání a zoufání. Neobyčejná životnost textu, neobvykle viděné vztahy a souvislosti, vtipné postřehy i citlivě vnímané rozdíly mezi lidmi, barvitý jazyk, a konečně vědomí Krista jako míry a příčiny lidského usilování, křesťanství jako model morálky a filozofického zdůvodnění života člověka jsou důvody toho, že Labyrint je nejznámější dílo Komenského a že je i po třech stech letech textem, který zasahuje i člověka 20. století.
Poučení o díle:
Antonín Škarka: doslov k vydání Labyrintu v nakladatelství Naše vojsko, Praha 1958, s.171-193
J. A. Comenii Opera omnia, svazek 3. Praha 1978, s. 398-400
Jan Kumpera, J. A. Komenský, poutník na rozhraní věků. Praha – Ostrava 1992, s. 258-259