Od roku 1632 byla královnou pod poručnictvím státní rady v čele s kancléřem Oxenstiernou (Axel Oxenstierna) a od roku 1644 vládla sama. Patřila mezi nejvzdělanější ženy tehdejší Evropy, ke svému dvoru zvala přední vědce (René Descartes, Hugo Grotius). Nebyla úspěšná v mezinárodní mírové politice, ani při řešení vnitropolitických problémů, proto v roce 1654 abdikovala. V roce 1655 konvertovala ke katolictví a odjela do Říma, kde se věnovala vědám a umění. Tady zemřela a byla pohřbena v bazilice sv. Petra ve Vatikánu.