Pečlivou a promyšlenou výchovou svého otce Jana ze Žerotína se mu dostalo základního vzdělání ve školách v Brně a v Ivančicích, posléze na zahraničních akademiích a univerzitách ve Štrasburku, Basileji, Padově, Sieně a Ženevě. Získal tak hluboké klasické vzdělání, politologické, právní a jazykové znalosti (latina, řečtina, francouzština, italština, němčina). Významné byly také zkušenosti s evropskou dvorskou etiketou i osobní známosti a přátelství. Od roku 1594 se zapojil do politického života na Moravě, věnoval se především soudním a právním aktivitám, v roce 1608 byl zvolen moravským zemským hejtmanem. Ve sporu císařských bratrů podpořil Matyáše proti Rudolfovi. Odmítl účast na českém stavovském protihabsburském povstání a citelně je tím oslabil. V rozporném postavení mezi vítězi a poraženými poskytoval ochranu bratrským kněžím, a to i Janu Amosu Komenskému, který žil na jeho brandýském panství. Podařilo se mu přemístit bratrskou tiskárnu do Lešna a knihovnu do Vratislavi, kam v roce 1629 odešel dobrovolně do exilu. Občas zajížděl do Čech a na Moravu. Od října 1633 žil v Přerově, kde 9. 10. 1636 zemřel.