Grammatica Latina nova methodo ad jucundam facilitatem celeremque praxin ex naturalis didacticae legibus concinnata
Latinská gramatika sestavená novou metodou podle zákonů přirozené didaktiky, aby vedla k příjemné snadnosti a k rychlému využití
Vznik díla:
1631 Lešno
Vydání:
1631 Lešno
Obsah:
Je to latinská mluvnice určená pro školní potřebu.
Za svého působení na lešenském gymnáziu zabýval se Komenský intenzívně jazykovědou, ve které dosáhl nejtrvalejších úspěchů a světové slávy. Z jazykového učení se soustředil hlavně na latinu, protože se jí užívalo v mezinárodním styku a bez ní nebylo možno získat vyšší vzdělání.
To ho přivedlo ke zpracování první latinské mluvnice pro žáky gymnázií, kteří si již osvojili základy skloňování a časování.
Kniha obsahuje všechny tehdy obvyklé čtyři části. V úvodu věnuje autor knihu učitelům latiny. Praví, že chtěl žákům učinit učení hrou, aby netrvalo celé desetiletí. Proto provedl některé změny proti dosavadnímu úzu. Přesto si neosobuje nejlepší způsob; vynajde-li někdo lepší, ať ho použije.
První díl učebnice, etymologia (nauka o slově), jedná o hláskách, slabikách a slovech. Slova rozděluje podle počtu slabik, původu, složení a významu. Jsou slova prvotní čili významná a slova druhotná, souvýznamná. Druhotná slova objasňují význam slov prvotních přidáním adjektiv k substantivům a příslovcí ke slovesům, nebo jej pozměňují použitím předložek, dodávají náležitý výraz citu interjekcemi, nebo je spojují spojkami. Každá část řeči má svůj význam, který autor podrobněji probírá.
Druhý díl, syntaxis, učí o skládání hlásek ve slabiky, slabik ve slova a slov ve věty a o správném dělení slov na slabiky.
Díl třetí, prosodia, podává výslovnost hlásek, slabik, slov a vět a učí o přízvuku.
Díl čtvrtý, orthographia, přináší poučení o správném psaní hlásek, rozlišování hlásek podobně znějících, jakož i původu slov, věnuje pozornost grafice velkých písmen. Správné psaní slov klade do souvislosti se správnou výslovností; některá slova lze rozeznat jen přízvukem, krátit lze jen slova známá. Pojednává o dělení vět.
Přídavek probírá slova odvozená a jejich význam. Komenský usiluje v knize o přesnost a stručnost definic, o jasný sloh, vystříhá se podrobností. Přesto se však nevyhnul obšírnosti. Hlavním nedostatkem bylo, že se tu učilo cizímu jazyku tímtéž jazykem. To vše činilo Gramatiku Komenského méně přístupnou. Zato nesmírný ohlas vzbudila jeho učebnice Janua lingvarum reserata (Dvéře jazyků otevřené), kterou skládal současně a ve které byl v dalších vydáních vedle latinského textu souběžně kladen text v národním (mateřském) jazyce.
Poučení o díle:
J. V. Novák – J. Hendrich, Jan Amos Komenský, jeho život a spisy. Praha 1932, s. 190-192
Jan Kumpera, J. A. Komenský, poutník na rozhraní věků. Praha – Ostrava 1992, s. 241