didaktika
10. kapitola – Novissima lingvarum methodus; titul samostatných vydání této kapitoly v překladech (do češtiny, němčiny, angličtiny)
Vznik díla:
X. kapitola Nejnovější metody jazyků
Vydání samostatné: 1874 Praha, čes. překlad F. J. Zoubek
1908 Praha, Vybrané spisy J. A. Komenského, čes. překlad A. Krejčí
1946 Praha, čes. překlad H. Businská
Obsah:
V desáté kapitole své Nejnovější metody jazyků (Methodus) shrnul Komenský uceleně své hlavní didaktické zásady ve 187 poučkách. Protože je vyvodil rozborem (analýzou) pojmu didaktiky jako teorie správného vyučování, bývá tato část označována jako Didaktika analytická a vydává se pod tímto titulem i zvlášť. Je to vedle Velké didaktiky (Didactica magna) nejdůležitější poučení o správném vyučování. Nejprve Komenský podává zásady všeobecné. Vysvětluje tu, co znamená učit a učit se vědění, kterými prostředky se ho dosahuje, jak činit žáky učelivými, úlohu žáka a učitele a potřebu kázně. Těmto obecným zásadám se dostává náležitého významu použitím didaktiky zvláštní vzhledem k učebným předmětům, žákům a cílům vyučování. Pracovní metoda vyžaduje teorii, obezřetnost a praxi. V každé dovednosti nechť praxe znamená víc než teorie. Praxe ať začíná od věcí nejmenších, nikoli od celku. Metoda jazyků je pracnější než metoda vědních oborů a nauk o činnostech. Dále se pojednává o tom, jak vyučovat rychle, příjemně a důkladně z hlediska cílů, prostředků a způsobu vyučování. Vyučování má být spolehlivé. Všechno vlastními smysly, stále a rozmanitě, neustálou vlastní praxí žáků. Nechť se neustále opakuje a zkouší. Všecko, co bude třeba stanovit v didaktice jazyků, bude třeba uvádět ve vztah k didaktickým základům obsaženým v X. kapitole Nejnovější metody jazyků, tj. v Didaktice analytické.
Poučení o díle:
J. V. Novák – J. Hendrich, Jan Amos Komenský, jeho život a spisy. Praha 1932, s. 398-401
Vybrané spisy J. A. Komenského, sv. II. Praha 1908, s. XXXIX-LI
J. A. Komenský, Didaktika analytická, Praha 1946, s. 5-17 (úvod)