Didaktika

Didactica, to jest Umění umělého vyučování. Kterak by totiž člověk, dřív než na těle vzroste a stav svůj začne, všemu tomu, což ku potřebě a ozdobám přítomného i budoucího života přináleží, šťastně, snadně, plně vyučen a tak potěšeně k životu obojímu nastrojen býti mohl. Což se vše mocně, základy z samého přirození vzatými, prokazuje; ustavičně, příklady jiných řemeslných umění, vysvětluje; dokonale, na léta, měsíce, dny a hodiny, rozměřuje; a ke všemu tomu, aby k cíli přivedeno bylo, i probuzení činí, i rada dává

Vznik díla:
1627 – 1632 Lešno

Vydání:
1849 Praha, vyd. V. V. Tomek ve Staročeské bibliothéce č. III

1913 Brno, Veškeré spisy J. A. Komenského, sv. IV, synopticky

s lat. Velkou didaktikou

1973 Praha, J. A. Comenii Opera omnia, sv. 11

Obsah:

Vlivem Johanna Valentina Andreae a Wolfganga Ratka i četby pedago- gickodidaktické knihy Eliáše Bodina byl Komenský přiveden k zájmu o výchovu a vyučování. Ten vzrostl, když se Jan Amos stal učitelem na gymnáziu v Lešně. Z četby dostupné dosavadní méně významné pedagogické literatury i z promýšlení nedostatků dosavadního školství a vlastní učitelské praxe vzniklo rozhodnutí Komenského vytvořit vlastní výchovné a vyučovatelské dílo, které by přebudovalo soudobou pedagogiku, didaktiku a školství vůbec na nových, co nejhlubších základech. Komenský tím sledoval také úmysl zreformovat české školství po návratu exulantů do vlasti, ve který doufal. Tak se stala skutkem jeho česky psaná Didaktika, která měla být částí zamýšleného velkého pedagogickodidaktického encyklopedického díla Paradisus ecclesiae renascentis (Ráj církve znovu se rozzelenávající).

Komenského Didaktika česká sice nepřináší myšlenky zcela nové a původní, ale vyniká nad soudobé pedagogické práce snahou vytvořit z pedagogiky vědeckou soustavu a s pomocí její metody stanovit živá pravidla a zákony vychovatelské práce. Slovo „didaktika“ mělo tehdy širší význam než dnes; znamenalo přibližně co nyní pedagogika.

Největší předností díla bylo sociální hledisko: vzdělání se má dostat všem bez rozdílu pohlaví, společenských vrstev a majetku. Didaktika má 4 části: 1. obecnou pedagogiku (filozofii výchovy), 2. obecnou didaktiku, 3. metodiku a 4. organizaci školství. Autor vychází z předpokladu, že člověku jsou vrozeny zárodky vzdělavatelnosti. Ta se rozvíjí výchovou. Výchova dětí je povinností rodičů; to však nestačí, a proto je třeba organizovaných škol. Vzdělání má být univerzální, všechna mládež se má učit všemu potřebnému ve vědomostech, mravech a zbožnosti, bez nucení a tvrdosti, cestou přirozenou a snadnou. „Všechno ať plyne samo od sebe“ bylo heslem Komenského. Učení má být prováděno metodou synkritickou (srovnávací, z analogie), jejímž znakem je realismus, metodou cyklickou (vždy všechno, se stálým rozšiřováním okruhu na vyšším stupni) a metodou induktivní, představující postup od bližšího ke vzdálenějšímu, od známého k neznámému, od konkrétního k abstraktnímu, a to v obecné (národní) škole na základě jazyka mateřského. Učit se má souběžně slovům i věcem. Vyučování má být názorné, tj. žáci poznávají věci přímo, a není-li to možné, pak s použitím pomůcek, které skutečnost co nejvíce zpodobňují (obrazy, mapy atd.). Vyučování není možné bez kázně, ale ta nemá být drastická, nýbrž lidská. Nakonec žádá Komenský jednotnou organizaci školství o čtyřech stupních po šesti letech: 1. do šesti let věku výchovu dětí v rodině (škola mateřská), 2. do dvanáctého roku školu obecnou (národní) s vyučovacím jazykem mateřským, 3. do osmnácti let školu latinskou (střední) pro vybranou mládež a 4. do čtyřiadvacátého roku studia vysokoškolská (akademie a univerzity) spojená s cestováním.

Didaktika je nejvýznamnější česky psaný pedagogický spis Komenského. Za jeho života tiskem nevyšla, ačkoli k tomu byla připravena. Její rukopis nalezl v Lešně r. 1841 český evangelický kazatel Josef Kačer a upozornil na něj profesora vratislavské univerzity Jana Evangelistu Purkyně. Poprvé byla vydána r. 1849. – Srov. heslo Didactica magna.

Poučení o díle:

J. A. Comenii Opera omnia, sv. 11. Praha 1973, s. 199-205

Dějiny české literatury I. Praha 1959, s. 434-436

J. V. Novák – J. Hendrich, Jan Amos Komenský, jeho život a spisy. Praha 1932, s. 113-123

Veškeré spisy J. A. Komenského, sv. IV. Praha 1913, s. 5-17

Č. Zíbrt, Bibliografie české historie, díl V. Praha 1912, č. 17940-17962

Jan Kumpera, J. A. Komenský, poutník na rozhraní věků. Praha – Ostrava 1992, s. 229-231