V Didaktice píše Komenský jednoznačně: Školy pak býti mají nejen pro některou bohatší a přednější, ale pro všecku, urozenou i neurozenou, bohatou i chudou, obojího pohlaví mládež (začátek 9. kapitoly). Tento jistě v našem smyslu demokratický požadavek má u Komenského křesťanské, biblické kořeny, vychází z rovnosti lidí před Bohem, z toho, že všichni jsou stvořeni jako obraz Boha a nikdo předem neví, k jakému cíli se narodil. Všichni tedy musí být náležitou výchovou a vzděláním připraveni k tomu, aby byli schopni svým životním cílům dostát. V dimenzi pozemského života má vzdělání všech lidí význam pro celou společnost, pro dokonalejší působení jednotlivce ve prospěch celku; pozemský život je však přípravou na posmrtný věčný a v té má vzdělání také své místo.
Zvlášť Komenský upozorňuje, že je nepřípustné vylučovat z výchovy a vzdělání děti méně nadané nebo nějak zdravotně postižené, naopak právě takové děti výchovu i vzdělání potřebují, protože jim může účinně pomoci při překonávání a kompenzování zhoršených výchozích podmínek a chybějících předpokladů.