De controversia

De controversia circa ritum acceptionis in Sacra coena Panis et Calicis prioris et posterioris ortisque inde contentionibus udicium J. A. Comenii. Scriptum jussu Suae Celsitudinis, Principis Transylvaniae

Posudek J. A. Komenského o sporu ve věci obřadu prvního a dalšího přijímání Chleba a Kalicha při Svaté večeři a o svárech, jimž dal vzniknout. Napsaný z příkazu Její Výsosti kněžny Transylvánie

Vznik díla:
1654 Blatný Potok

Vydání:
1983 Uherský Brod, in: Studia Comeniana et historica l3, č. 25, s. 48-60

Obsah:

Posudek sporu v podobě traktátu o některé prvky obřadu poslední večeře Páně.

Po svém příchodu do Uher Komenský zjistil, že se do reformovaného prostředí v Blatném Potoku promítl z Británie spor mezi anglikány a stoupenci Roberta Browna (brownisty, independenty, nezávislými, kongregacionalisty). Ten se tu projevoval také v dílčí otázce způsobu přijímání na památku svaté večeře. Starší kalvínský směr zde zastával superintendent František Veréci, duchovní správce a hlava potockého správního obvodu, kdežto novější independentské názory hlásal dvorní kazatel Pavel Medgyesi. Kněžna vdova Zuzana Rákóczi-Lorántffy požádala Komenského, aby napsal posouzení uvedeného sporu. Tomu byla věc nepříjemná, protože nedávno předtím vydal v Lešně spis Independentia, ve kterém označil anglické nezávislé za původce zmatků v církvi a tím se dostal v Potoku do choulostivého postavení mezi svářícími se stranami. V posudku Komenský konstatuje, že Medgyesi rozhodl, že z prvků svaté hostiny (večeře) je třeba se zdržet pozdvihování a přijetí svátosti za prvního a slavnostního pronášení slov (Toto je tělo mé, toto je krev má), ale že slova naučení patří přímo do aktu jednotlivého udílení svátosti.

Důvodů, jimiž podpírá své tvrzení, je osm, lze je však shrnout do tří, a to:

1. Chybí příklad Kristův.

2. Dosavadní způsob je jalový a nemá opodstatnění.

3. Pochází od papežství, a tudíž je to obřad protikřesťanský.

K tomu praví Komenský v podstatě toto:

Ad 1. Máme svou zprávu, jak to činil Kristus. Ten nepřijal chléb a kalich dvakrát nebo vícekrát, nýbrž jen jednou, nepronesl dvakrát ani vícekrát slova naučení. Proto špatně si počínají, kdo dvakrát přijímají a kdo vícekrát pronášejí slova naučení. A to právě činí ctihodný pán Medgyesi. Snad nejspolehlivější byla původní praxe české církve, kde po předchozím vyznání hříchů a lítosti jsou knězem pronášena osvobozující slova Písma. Ten před očima celého shromáždění láme chléb a bere kalich a trochu jej pozdvihuje. Po tomto posvěcení se připojí krátký výklad tajemství k povznesení srdcí věřících, načež všichni shromáždění věřící se podílejí na svaté hostině pod obojí způsobou, aniž je akt rušen slovy. Poté shromáždění zpívá hymny chválící vykoupení z hříchů. Teprve v exilu byl přijat obyčej, že se svátost neudílí mlčky, ale po způsobu jiných církví se povznáší víra přijímajících svátost. Přesto se neopětují slova naučení jakožto nové posvěcení, ale pouze se apoštolskými slovy věřícím připomíná tajemství nového spojení a sjednocení s Kristem (1 K 10, 16).

Ad 2. Druhým důvodem obviňuje Medgyesi dosavadní obřad přijímání z jalovosti, protože prý má za cíl pouze vynášení navenek. Podle něho posvěcením prvků tyto se nemění ve svátost slovy naučení podle Zákona, ale celým aktem. K tomu Komenský odpovídá, že připojením slov k prvku se dosahuje aktu svátosti.

Ad 3. K třetímu odůvodnění, že starší obřad pochází od papeže Honoria, a tudíž že je protikřesťanský, Komenský uvádí, že ještě několik set let před Honoriem a oddělením od latinské církve byl tento obřad znám Řekům a ti na něm nic nezměnili. Teprve růstem pověry byl obřad porušen. Slovutný pán Medgyesi svou horlivostí napodobuje anglické brownisty, kteří tak stanovili. I když se může z rozhodnutí lidí přidat něco k svatým obřadům, není přece možno měnit nebo omezovat obřady papežské. Slovutný pan Medgyesi už samopůvodní pronášení viní z prázdnoty a k pronášení připojený obřad přijímání z protikřesťanství. Komenský s tím nesouhlasí. Odvolává s v té záležitosti na holandského teologa Ghisberta Voetia. Nabádá však k umírněnosti.

Na závěr své odpovědi paní Zuzaně zdůrazňuje své nezáviděníhodné postavení mezi hašteřícími se potockými stranami a vidí východisko v tom, že odtud odejde. Prosí jen Boha, aby svým duchem neopouštěl kněžnu Lorántffyovou. Traktát je cenný tím, že se z něho dovídáme, jaký byl obřad přijímání v Jednotě bratrské. Dochoval se v opisu, jenž se nachází ve fondu rukopisného oddělení Veřejné univerzitní knihovny ve Vilniusu.

Poučení o díle:

V. Petráčková – M. Steiner, Příspěvek k informacím o činnosti J. A. Komenského v Šárošpataku (Nad jedním z posledních komeniologických nálezů). In: Studia Comeniana et historica 13, 1983, č. 25, s. 45-47