De arte

De arte spontanei motus, quem perpetuum vocant, septennio vestigati jamque tandem, quod felix faustumque sit generi humano, Deo autem sapientiae lumen nobis multuplicanti gloriosum, feliciter inventi historica ad amicum interim relatio

Popisná zpráva, zatím jen pro přítele, o umění samovolného pohybu zvaného trvalý, zkoumaného po sedm let a již konečně šťastně nalezeného, což nechť slouží ke štěstí a prospěchu lidskému pokolení, Bohu pak, jenž nám zesiluje světlo moudrosti, ke slávě

Vznik díla:
1639 Lešno

Vydání:
1978 Praha, J. A. Comenii Opera omnia, sv. 12

Obsah:

V 16. a 17. století se mladé měšťanstvo v západní Evropě (hlavně v Anglii a Holandsku) tlačilo k moci, očekávalo nadějnou budoucnost od technického rozvoje a toužilo po nejrentabilnějším stroji, který by byl schopen dodávat výrobě nepřetržitě energii, aniž by sám ke svému pohybu energii potřeboval, zvaném perpetuum mobile. Nastala obecná horečka v sestavování takového stroje.Také Komenský chtěl mít správnost svého pansofického systému potvrzenu zázrakem na poli techniky. Tím mělo být sestrojení takového samohybu. Komenský přitom vycházel z pokusů školy usilující o sestrojení perpetua mobile systémem závaží. Ve shora jmenovaném spise píše, jak pracoval na vlastním případě. Když se r. 1632 vrátil z Anglie jeho přítel Hanuš Kryštof Pergar, který vyprávěl o svých pokusech a pochlubil se, že už našel zdařilý způsob, dali se oba do práce, ale pokus nevyšel. To vedlo Komenského k názoru o nesestrojitelnosti perpetua mobile a dokumentaci zničil. Ale potom na základě úvahy, že kulatá tělesa se nejlépe pohybují, pracoval na strojku s kombinací válce a kola. Ale ani tentokrát pokus nevedl ke zdaru. Nato spojoval svůj princip s posvátnými čísly l (stroj), 3 (závaží = duše stroje), 7 (rotující kola) a 10 (rotující kola s přidáním tří usměrňujících kol). Nakonec se dovídáme o třech koulích tvořících jedinou. Levný strojek, zhotovený ze dřeva, železa a olova, konal rotační pohyby. Za radostné nálady z toho vzniklé píše svému příteli (pravděpodobně Samuelu Hartlibovi do Anglie) zde pojednávanou zprávu o vynálezu, jež ohlašuje moc pansofie a vyvrátí pochybnosti. Nepřipojuje bližší technické údaje, aby se nedostaly do nepovolaných rukou. – Viz hesla Motus spontanei relatio a Clamores.

Poučení o díle:

J. A. Comenii Opera omnia, sv. 12. Praha 1978, s. 358-367

J. V. Novák – J. Hendrich, Jan Amos Komenský, jeho život a spisy, Praha 1932, s. 312-314

J. Nováková, Dopis exulanta Hanuše Kryštofa Pergara z Pergu Samuelu Hartlibovi, in: Studia Comeniana et historica, 15, 1995, č. 29, sborník, s. 75-78

Jan Kumpera, J. A. Komenský, poutník na rozhraní věků. Praha – Ostrava 1992, s. 219-221