Daniel Arnošt Jablonský

též Daniel Ernst Jablonski

(1660 – 1741)

Syn Komenského dcery Alžběty (Ažběta Komenská) a Petra Figula Jablonského.

Studoval v polském Lešně na bratrském gymnáziu, pak na bohoslovecké fakultě ve Frankfurtu nad Odrou a v anglickém Oxfordu, kam směli bratrští exulanti zdarma posílat své studenty. První samostatné duchovenské místo nastoupil v Magdeburku jako farář evangelické reformované církve. Po třech letech byl povolán vedením Jednoty bratrské do Lešna za kazatele a rektora gymnázia, na němž sám studoval. Zde působil pět let. V roce 1691 se stal dvorním kazatelem v Královci a později v Berlíně. Na synodě v Lešně roku 1699 byl zvolen biskupem polské větve Jednoty, která se udržela ještě dlouhá desetiletí ve spojení s reformovanou církví. Je zatím otázkou, zda byl Jablonský zvolen a ordinován za seniora (biskupa) zbytků českomoravské Jednoty, nebo zda mu jako biskupu polské větve bylo dáno jen oprávnění ordinovat někoho pro větev českomoravskou. Jablonský má čestné místo v německé vědě a literatuře. Měl čilé styky s filozofem Gottfriedem Wilhelmem Leibnizem. Vydal hebrejský překlad Bible, studie o Talmudu, o církevní historii. Ve spisku Cesta k míru sledoval irénické snahy (irénismus) svého děda Komenského. Spolu s Gottfriedem Wilhelmem Leibnizem inicioval založení Braniborsko-Pruské akademie věd v Berlíně a více než třicet let zde působil jako viceprezident, posléze prezident a ředitel filozoficko-řečnické třídy. Byl jmenován dvorním kazatelem v Berlíně. Oxfordská univerzita mu udělila titul doktora.

Významným počinem bylo přenesení starobratrského biskupství na obnovenou Jednotu v Ochranově, kde žili moravští bratrští exulanti, kteří přišli z fulneckého kraje. Jablonský byl povolán k tomu, aby biskupství Jednoty bratrské přenesl na Moravana Davida Nitschmanna. Stalo se tak se souhlasem druhého polského biskupa Sitkovia dne 13. března 1735 v Berlíně. Ordinační listina psaná rukou D. E. Jablonského je uložena v archivu Jednoty bratrské (Moravian Church) v Bethlehemu v USA.