Confessio

Confessio aneb Počet z víry a učení náboženství Jednoty bratří českých. Císaři Ferdinandovi, toho jména prvnímu, od pánů a rytírstva též Jednoty léta Páně 1535 podaný a potom často a na rozdílných místech v jazyku českém, latinském, německém, polském na světlo daný, nyní pak rozptýleným ostatkům též Jednoty pro obnovení se v pravdě víry Boží spasitedlné, věčně neproměnné obnovený. S přidáním (pro potřebu nynějších časů) vyznání života a naděje ostatků též Jednoty

Vznik díla:
1662 Amsterdam

Vydání:
1662 Amsterdam

1918 a 1935 Praha (pod názvem Vyznání víry Jednoty bratří českých)

Obsah:

Jednota bratrská byla společenstvím lidí, kteří se snažili svou vírou a jednáním co nejvíce se přiblížit životu prvotních křesťanů. Jejich vodítkem bylo Písmo a praxe původní církve. Bratří byli pronásledováni a museli těžce zápasit o svou existenci vedle církve katolické a husitské. Když v r. 1530 vydali své vyznání víry luteráni, Bratří nechtěli zůstat pozadu a r. 1535 vystoupili s konfesí svou, kterou předložili králi Ferdinandovi I. ke schválení. Následujícího roku byla vytištěna. Bratrská konfese vyšla do Bílé hory nejméně šestnáctkrát ve čtyřech jazycích a několika redakcích, z nichž latinské byly kvůli světové veřejnosti nejpropracovanější. Roku 1609 se Bratří spojili s novoutrakvisty, aby předložili společné vyznání víry (Českou konfesi) ke schválení Rudolfem II. Avšak i nadále uchovávali svůj církevní řád.

Roku 1662 vydal Komenský v Amsterdamu bratrskou konfesi česky. Ta nese stopy jeho zásahů, ale jinak se Jan Amos snažil zachovat obsah vydání z roku 1564. Jeho konfese obsahuje 20 článků. Základní důraz se klade na Písma svatá, která mají přednost před vším, co je psáno lidmi. Rodiče a kmotři jsou povinni pracovat s dětmi v katechismu, který podle příkladu starodávné církve a Otců zahrnuje desatero přikázání, obecnou víru křesťanskou, modlitbu Páně a ustanovení o církevním přisluhování. Toto záleží ve slovu Božím, kázni a svátostech. Bratří věří v jediného Boha a ve svatou Trojici. Člověk byl původně ve stavu nevinnosti, z něhož upadl do stavu hříchu a skrze něj ve smrt. Ospravedlnění z hříchu docházejí lidé vírou v Krista bez zásluh vlastních skutků a pokáním. Teprve druhé místo zaujímají dobré skutky přikázané Bohem.

Skutky přikázané lidmi nemají té vážnosti. Bratří věří v církev svatou obecnou, jež zahrnuje všechno křesťanstvo jakožto zástup vyvolených a povolaných, aby na zemi věrně sloužila Bohu a byla s ním na věčnosti. Jejím znakem je zvěstování evangelia, přisluhování svátostmi a zachovávání řádu a kázně.

Hlavou církve je Kristus. Představení a správcové církve jsou jako její přední sloupy náměstky Kristovými. Připravují nižší služebníky, učedníky a jáhny. Svátosti jsou viditelná znamení, jimiž se vyznačuje neviditelná milost Boží. Z nich základní význam mají křest a večeře Páně. Křest je spasitelná služebnost (prostředek) ustanovená Kristem a záležející ve vnitřním obmytí od hříchu přirozeného i hříchů jiných. V první církvi byl poskytován dospělým lidem, nyní křtí bratrští kněží děti, poněvadž křest byl vydán namísto obřízky. Večeře Páně je svátost ustanovená vlastními slovy Krista, kde chléb a víno jsou Kristovým tělem a krví na památku jeho smrti a jsou vydány k užívání.

Zachovávají se starodávné obyčeje jako některé posty a svátky, jitřní mše, neděle a výroční slavnosti Kristova vtělení, narození, umučení, vzkříšení atd., též památky některých svatých. Nemají být dodržovány řády a obyčeje protivící se božským přikázáním a pravé víře. Vrchnosti a moci světa jsou podle apoštola zřízeny od Boha, aby držely ruku nad řádem světa a konaly spravedlnost. Jsou však také náměstky nejen Božími, ale i Beránkovými (Kristovými), a proto mají dobře užívat té cti a moci – odpírat Antikristu a být lidu ochránci. Z moci vrchnosti jsou vyňaty věci duše, víry a spasení. V těch křesťané nemají poslouchat nikoho kromě Boha a jeho svatého slova.

Všichni lidé jsou od přirozenosti hříšní. Pokud byli učiněni Bohu milými a svatými, stalo se to z milosti boží a jako takových vzpomínáme. To platí zvláště o Panně Marii. – Co se týče stavu svobodného, panenského a vdovského, každý má volnost si jej vyvolit nebo jej opustit. Je to dar Boží, má-li v sobě úmysl hájit čistotu ducha a těla a zdržovat se věcí tělu libých, jako jsou přátelé, bohatství a rozkoše. Zdrženlivost však platí i pro stav manželský. – Lidé zvlášť by měli vědět, že dokud jsou živi zde, mají od Boha daný čas milosti, aby v něm hledali svého Boha, jeho milost, milosrdenství a lásku.

Jednotou bratrskou vyvrcholil u nás náboženský život naznačený husitstvím. Byl to život opravdový a plný. Vysoko jej cenili František Palacký a T. G. Masaryk. Jím byl Masaryk přiveden k přesvědčení, že smysl českých dějin byl náboženský.

Poučení o díle:

J. V. Novák – J. Hendrich: Jan Amos Komenský, jeho život a spisy. Praha 1932, s. 591-592

Jan Kumpera, Jan Amos Komenský, poutník na rozhraní věků. Praha – Ostrava 1992, s. 213-214