chiliasmus

(z řeckého chilias = tisíc, tisícovka)

Křesťanství věří v opětný příchod Krista na svět. Kristus jako Mesiáš (Spasitel, zachránce) se utká v rozhodném boji s Antikristem (satanem) a zlem na světě, přemůže je a zřídí tisícileté království Boží, v němž budou lidé žít v dokonalé pozemské blaženosti pod jeho vládou. Původ této myšlenky shledáváme již v judaismu a v jeho ideji mesiášství, podle proroků přijde Mesiáš, aby panoval nad vyvoleným izraelským národem. Při pronásledování židovského národa Asyřany a Peršany se k tomuto v podstatě duchovnímu pojetí připojila myšlenka viditelného Mesiáše, který spojí rozptýlený izraelský národ a ten bude vládnout nad pohany.

V křesťanství mělo na vývoj chiliasmu vliv Zjevení sv. Jana, kap. 20, podle něhož se uskuteční tisíciletá říše novým příchodem Krista. K tomu dojde za všeobecné zkázy, válek a mravního úpadku a světovou krizi dovrší příchod Antikrista. Poté ale přijde Kristus a se svými věrnými nastolí pravý zlatý věk na zemi pod svou vládou jako Mesiáš. Antikrist měl několik podob, Židé ho viděli v asyrských a perských králích, křesťané v římských císařích a tureckých sultánech, reformovaní v papeži. Vývoj chiliasmu ve středověku ovlivnil Joachim de Fiore a františkánští spirituálové.

U nás vliv chiliasmu pozorujeme u Jana Milíče z Kroměříže a jeho stoupenců, u Jakoubka ze Stříbra a v počáteční fázi táborské. Také Komenský podléhal chiliastickému přesvědčení. Na něho v tom smyslu působilo pronásledování nekatolíků a hrůzy třicetileté války. Chiliasmus se u něho spojoval s vírou v revelace, tj. v možnost zjevení v nové době, a v pravost proroctví Kryštofa Kottera, Kristiny Poniatowské a Mikuláše Drabíka. Komenský měl v tom ohledu potíže a byl v té věci kritizován některými soudobými učenci.