Cesta pokoje, to jest Pravý, neomylný, jediný prostředek, kterýmž církev Boží v pokoji, svornosti a lásce zachována býti může za příčinou nepokojných spisů M. Samuele Martinia z Písem svatých vyhledaná, ukázaná a všechněm věrným Čechům podaná od starších kněží Jednoty bratrské
Vznik díla:
1637 Lešno
Vydání:
1637 Lešno
1912 Brno, Veškeré spisy J. A. Komenského, sv. XVII
Obsah:
Je to rozprava, ve které Komenský podává své myšlenky o církevním míru.
Novoutrakvistický kazatel českých exulantů v Sasku Samuel Martinius z Dražova útočil proti Jednotě bratrské obviněním, že Bratří ustoupili od sjednocení nekatolických církví zakotveného v Rudolfově Majestátu z r. 1609, že uvedli do Jednoty kalvínství a že neprávem vybírali v zahraničí almužny jménem celého národa. V pozadí toho se skrývala snaha luteránů, aby Jednota bratrská splynula s církví luterskou. Avšak Bratří si chtěli uchovat samostatnost s ohledem na čistotu svého učení a náboženské praxe. Bránili se proti Martiniovým útokům (viz heslo Ohlášení), ale ten v polemice neustával. Proto vydali v r. 1637 spis z pera Komenského Cesta pokoje.
Ve spise se nejdříve vyjadřuje politování, že se mezi roztroušenými českými vyhnanci vyskytují spory. V tomto případě má na nich vinu Samuel Martinius. Žalostné je, že jako Čech vystupuje proti Čechům k neúctě českého jména, že tak činí v době, kdy Bůh stíhá svým hněvem bujné exulanty, aby je pohnul k pokání, a kdy jsou mezi nimi patrné snahy o usmíření. Proto Bratří vyzývají Martinia k pokoji. První cesta k tomu vede skrze ustoupení od vražedného boje mezi různými církvemi, druhá spočívá v mírných rozhovorech o pravdách víry bez krveprolévání a třetí se zakládá na tom, aby se ustalo ve vzájemném tupení a aby se zavedla snášelivost. Jinak římský biskup využije rozmíšek mezi jinověrci ve svůj prospěch.
Poučení o díle:
Veškeré spisy J. A. Komenského, sv. XVII. Brno 1912, s. 289-293
J. V. Novák – J. Hendrich, Jan Amos Komenský, jeho život a spisy. Brno 1932, s. 274-277
Jan Kumpera, Jan Amos Komenský, poutník na rozhraní věků. Praha – Ostrava 1992, s. 210-211