české stavovské povstání

1618 – 1620

Odboj českých stavů proti centralizačním a absolutizujícím snahám Habsburků vyvrcholil defenestrací Viléma Slavaty z Chlumu, Jaroslava Bořity z Martinic a písaře Filipa Fabricia dne 23. května 1618. Poté byla ustavena prozatímní vláda 30 direktorů, po 10 z každého stavu, která ihned zahájila vojenská a politická jednání s Protestantskou unií. K českým stavům se připojila Morava, Slezsko a Lužice. Dne 31. července 1619 byla vyhlášena nová ústava, české království se stává konfederací rovnoprávných států, v jejichž čele má stát volený panovník. Tím byl českými stavy 26. srpna zvolen Fridrich V. Falcký (Ferdinand II. Habsburský byl sesazen 19. srpna 1619). Od poloviny roku 1620 klesala však podpora českých stavů ze zahraničí. Ferdinand II. Habsburský porazil jejich vojsko v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 a vůdce povstání nechal 21. června 1621 popravit. České stavovské povstání bylo 1. fází třicetileté války (třicetiletá válka).