Angelus

Angelus pacis ad legatos pacis Anglos et Belgas Bredam missus indeque ad omnes Christianos per Europam et mox ad omnes populos per orbem totum mittendus, ut se sistant, belligerare desistant pacisque principi Christo, pacem gentibus jam loquuturo, locum faciant. Anno 1667 mense Majo

Posel míru, vyslaný k anglickým a holandským vyjednavačům o mír v Bredě, odkud bude rozeslán ke všem křesťanům v Evropě a brzy ke všem národům po celém světě: aby se zastavili, přestali válčit a učinili místo knížeti pokoje Kristu, jenž se již chystá zvěstovat národům mír. Léta 1667 v měsíci květnu

Vznik díla:
1667 Amsterdam

Vydání:
1667 bez uvedení místa

1926 Plzeň, pětijazyčné (lat., čes., franc., angl. a něm.) bibliofilské vydání,

z toho čes. překlad J. Hendrich

1956 Praha, Gentium salutis reparator. Posel míru a blaha národů, (lat. a čes.),

čes. překlad J. Hendrich a M. Klučka

1974 Praha, J. A. Comenii Opera omnia, sv. 13

1972 Praha, Vybrané spisy J. A. Komenského, sv. VI, čes. překlad J. Hendrich,

zrevidoval M. Klučka

Obsah:

Memorandum adresované Anglii a Holandsku, jednajícím v Bredě, které je vyzývá k míru a odmítá všechny války, včetně náboženských.

V polovině 17. století zesílil konkurenční boj mezi anglickými a holandskými společnostmi, ve kterém šlo o výlučnou vládu nad mořem, o dovozní monopoly a zámořské kolonie. Napětí vyústilo v druhou anglo-holandskou válku (1664 – 1667), která končila mírovým jednáním v Bredě r. 1667. Válka znamenala konec holandské námořní hegemonie a začátek anglické námořní nadvlády. Obě strany se dohodly, že si ponechají, čeho se zmocnily. Holanďané odstoupili Angličanům Nový Amsterdam (New York) netušíce, jak velkého významu nabude toto území v budoucnosti.

Komenskému byly drahé oba soupeřící státy a záleželo mu na tom, aby byl mezi nimi mír. Proto se k nim obrací memorandem, které osobně přinesl do Bredy. V něm odsuzuje každou válku, i náboženskou. Odmítá odůvodnění válek zájmem státu a žádá, aby se i státy podřizovaly věčnému mravnímu řádu. Plavba má být svobodná, protože moře je prostor Hospodinův. Požaduje sjednocení křesťanstva, aby mohlo být odvráceno turecké nebezpečí a pokřesťaněny zámořské národy.

V memorandu Komenského se mísí prvky realistické s utopistickými. V závěru memoranda totiž odkazuje nejen na Poradu o nápravě věcí lidských (Consultatio) a na spis O možném usmíření křesťanů (Christianismus), ale i na proroctví Kryštofa Kottera, Kristiny Poniatowské a Mikuláše Drabíka. Vychází z předpokladu, který v té době už přestává být převládajícím, že současné války jsou důsledkem konfliktu mezi papežstvím a reformací. To bylo nereálné – ve skutečnosti zájmy válčících mocností byly materiální, neboť jim šlo o kolonie. Přání Komenského, aby francouzský král Ludvík XIV. byl prostředníkem a arbitrem smíru mezi oběma soupeřícími mocnostmi, bylo nerealistické, neboť to byl panovník intrikánský a Anglii i Holandsku nepřijatelný.

Poučení o díle:

J. A. Comenii Opera omnia, sv. 13. Praha 1974, s. 204-206

Vybrané spisy J. A. Komenského, sv. VI. Praha 1972, s. 499-500

J. V. Novák – J. Hendrich, Jan Amos Komenský, jeho život a spisy. Praha 1932, s. 629-632

Dějiny české literatury I. Praha 1959, s. 432

Gentium salutis reparator. Posel míru a blaha národů. Praha 1956, s. 131-142 (doslov)

Jan Kumpera, Jan Amos Komenský, poutník na rozhraní věků. Praha – Ostrava 1992, s. 202-203