A dextris

A dextris et sinistris, hoc est Pro fide in Christum Deum hominem cum Marcioniticis deliriis (humanitatem Christi abnegantibus) lucta. Quae Johan Amos Comenio fuit

Napravo i nalevo, to jest Zápas na straně víry v Krista Bohočlověka proti blouznění Marcionových stoupenců (kteří popírají Kristovo lidství). Sváděl jej Jan Amos Komenský

Vznik díla:
1639 a 1640 Lešno

Vydání:
1662 Amsterdam

1902 Praha, in: J. Kvačala, Korrespondence J. A. Komenského II, s. 17-33 a

36-65 (otištěna část spisu)

Obsah:

Jde o vystoupení Komenského proti učení Pavla Felgenhauera, popírajícímu lidství Kristovo, se zřetelem na opačný extrém sociniánství.

Komenskému, jenž jako český bratr vyznával božskou i lidskou podstatu Kristovu, bylo souzeno setkat se a utkat se s učením sociniánů (sociniáni), kteří popírali božství Kristovo i nauku o božské Trojici a uznávali jen Kristovu lidskou podstatu. Roku 1637 vydal socinián Melichar Scheffer latinský spis Quaestio, utrum Christus propria virtute a mortuis resurrexit, an resuscitatus a Patre (Otázka, vstal-li Kristus z mrtvých vlastní silou, anebo byl vzkříšen Otcem), který způsobil pohoršení u Bratří. Ti vyzvali Komenského, aby Schefferův spis vyvrátil, což on učinil nejprve německou a potom latinskou odpovědí pod podobným názvem, jako byl Schefferův (Antvort a Utrum Jesus).

Záhy po vystoupení proti Schefferovi byl Komenský nucen postavit se proti jiné krajnosti, a to v učení Pavla Felgenhauera, českého duchovního žijícího v exilu, který uznával pouze božskou přirozenost Ježíše Krista, a bojoval o duši svého známého, českého alchymisty Daniela Stolcia, sídlícího v Gdaňsku. Ten odtud poslal Janu Amosovi některé Felgenhauerovy spisy s žádostí o jejich posouzení. Mnohé z nich přijímal Komenský kladně – kritiku církví a škol, vřelou zbožnost, soucit s chudými, touhu po míru a očekávání Božího království.

Ale na jednu věc – bludnou nauku Felgenhauerovu v dopise z r. 1639 upozornil Komenský Stolcia a vyzval ho, aby se jí stranil. Felgenhauer totiž upíral Synu člověka zásluhu jeho života, utrpení a zmrtvýchvstání, protože chápal Krista jako vesmírného ducha, nikoli jako člověka. Ale napomenutí Stolciovi přišlo již pozdě – ten již přestoupil z bratrství (Jednota bratrská) k Felgenhauerově sektě v Gdaňsku, ke které patřili také vedoucí šlechtici českých exulantů. Stolcius předložil dopis, psaný mu Komenským, Felgenhauerovi. Ten požadoval „plně teologické“ vyvrácení svého učení. Stolcius potom poslal dopis, zaslaný mu Felgenhauerem, Komenskému s ujištěním, že on, Stolcius, se vrátí do Jednoty, jestliže Jan Amos vyvrátí Felgenhauera. Komenský vyvrátil sice obvyklým teologickým způsobem Felgenhauerův blud, ale poznamenal, že ho to stálo tři týdny drahocenného času. Tento druhý dopis Komenského Stolciovi (analýza z r. 1640) zůstal i s prvním nevytištěn, ale splnil svůj cíl: Stolcius se vrátil do Jednoty a Felgenhauer zmlkl.

Neustávali však ani sociniáni ani marcionité. Poslední byli stoupenci Marciona, gnostika z 2. stol. po Kristu. Ten byl zakladatelem nauky, že Kristus měl jen zdánlivé tělo a i jeho smrt byla zdánlivá, nikoli skutečná. Po letech, za pobytu Komenského v Amsterdamu se stalo, že r. 1658 na pana Jindřicha von Schoellen, „rázného Kristova bojovníka“, zaútočili sociniáni a r. 1660 zase marcionité. Schoellen požádal Komenského o podporu, a to vydáním jeho dvou listů Stolciovi z r. 1639 a 1640. Ten odpověděl, že listy zanikly s jinými jeho knihami. Schoellen listy opatřil z Uher a vyzval Komenského k jejich vytištění. Komenský si sice přál klid ve stáří, ale spatřoval v podniku jistý prospěch a listy vydal jako spis A dextris et sinistris. Jeho název objasňuje tím, že bojuje proti oboustrannému bludu: proti fotiniánům, předchůdcům sociniánů, kteří popírali božství Kristovo, i proti marcionitům, neuznávajícím lidskou přirozenost Spasitele. Ranami na obě strany možno nejlépe se udržet na střední cestě. Odpor proti sociniánům (sociniáni) musí být ostřejší, neboť podkopávají samý základ křesťanství, soudí Komenský. Dílo je věnováno jeho inspirátoru, Schoellenovi.

Poučení o díle:

J. V. Novák – J. Hendrich, Jan Amos Komenský, jeho život a spisy. Praha 1932, s. 285-292, 593

Vladimír Urbánek, Ve stínu J. A. Komenského. Česká exilová inteligence v Hartlib Papers. SCetH 26 (1996), č. 55-56, s. 123-136.

Jan Kumpera, Jan Amos Komenský, poutník na rozhraní věků. Praha – Ostrava 1992, s. 200